Usus, abusus, fructus: co by mělo znamenat „vlastnit“ hru

Občanské právo, zděděné z římského práva, definuje plné vlastnictví třemi atributy: usus, fructus a abusus. Porovnat je s digitalizovanou videohrou je poučné: přesně tak lze změřit, co vám licence ponechává a co vám odebírá.

Tři atributy vlastnictví

• Usus, právo věc užívat: zde hrát hru.
• Fructus, právo brát z věci užitky: například zpeněžit svou hráčskou činnost (streamování, prodej předmětů), nebo prostě jen využívat vše, co hra vytváří.
• Abusus, právo s věcí nakládat: prodat ji, darovat, odkázat, nebo ji dokonce zničit.

Být plným vlastníkem znamená spojit všechny tři atributy. To je to, co máte u zakoupeného předmětu: knihy, nábytku, desky.

Co vám licence ponechává

U digitalizované hry obchodní podmínky vydavatelů stanoví, že si nekupujete hru, ale licenci. Konkrétně:

• Usus je podmíněný: hrát můžete, ale jen dokud běží servery, dokud existuje váš účet, dokud hra zůstává v katalogu.
• Fructus je omezený: komerční využití (streamování, obsah) často podléhá povolení.
• Abusus je zrušen: žádný další prodej, žádný převod, žádné odkázání. Co je horší, některá ustanovení vám ukládají povinnost zničit své kopie po skončení licence.

Jinými slovy, licence vám poskytuje jen zdegradovaný usus, ořezává fructus a ruší abusus. Vlastníkem samotné hry se nestáváte: máte pouze podmíněný, odvolatelný přístup, daleko od plného vlastnictví.

Požadavkem není stát se „vlastníkem“ kódu hry, to by nedávalo smysl. Jde o získání poctivé licence: trvalé, převoditelné a takové, která se nemůže obrátit proti vám.

Ke čtení: zneužívající ustanovení v obchodních podmínkách.

Oficiální odkazy

• Směrnice 93/13/EHS, zneužívající ujednání (EUR-Lex)
• Směrnice (EU) 2019/770, o digitálním obsahu a digitálních službách (EUR-Lex)